|
| |
|
Chrudimsko a Hlinecko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15  18.12.2021 Cihlářství jako takové je hodně starým řemeslem. Svědčí o tom starověké nálezy babylonské i egyptské. V Evropě se rozšířilo do 10. století našeho letopočtu, zejména zásluhou církevních staveb. Po mnoho století pak byly cihlové stavby výsadou movitějších. Ve venkovském prostředí se u nás cihlové stavby začaly šířit až v 18. století, masové využívání cihel nastalo od počátku 19. století. Bylo tomu tak zejména díky novým opatřením, která umožňovala poddaným pálení cihel na vlastních pozemcích. Důvodem šíření cihelných staveb bylo i riziko rozsáhlých požárů u dřevěné zástavby v obcích. Důležitým momentem bylo zavedení nového živnostenského řádu v roce 1859, který umožnil provozování živnosti prakticky všem občanům. Nejstarší způsob zpracování cihel byl v tzv. polních pecích – tedy s periodickým cyklem, obdobně jako výroba uhlí v milířích. Velký význam mělo zavedení modernějších pecí s nepřetržitou prací, tzv. Hoffmannových kruhových pecí (podle berlínského stavitele F. Hoffmanna) První pec tohoto typu byla u nás postavena v Přerově v roce 1868.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2021  31.05.2021 Masopustní průvody masek na Hlinecku za sto let nedokázal
potlačit žádný režim, žádný ideolog ani policie. Jedenáctým
rokem jsou na seznamu nehmotného kulturního dědictví
UNESCO. Až letos do této nádherné tradice brutálně
zasáhl coronavirus.O každoroční potěšení přijdou místní ve Vortové, Hamrech, Blatnu a Studnici, ale také návštěvníci Muzea v přírodě Vysočina na Veselém Kopci. Tento skanzen nabízel letos alespoň virtuální účast na masopustním reji kašpar na svém facebookovém a instagramovém profi lu ještě před Popeleční středou. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021  31.05.2021 První písemná zmínka pochází z roku
1349. Tyká se chroustovické tvrze, fary
a kostela. Původ jména Chroustovice se
odvozuje od slova chrastí, je to nízký porost
na bažinatých místech. Chroustovice
leží v nadmořské výšce 255 m n. m. Ve
zdejším okolí stávaly ještě tvrze v Holešovicích
v Březovicích, Městci a Žilovicích.
Tvrz Žilovice zanikla ve 30 leté válce. Jihozápadně
stávala tvrz Rakovec, kterou
vlastnil rod Hausviců, v roce 1699 koupil
tuto tvrz s pozemky Karel Libštejn z Kolovrat,
od té doby patří k Chroustovicím.
V lidové tradici se udržuje pověst, že Na
vranči severně od Chroustovic stávala
další tvrz. Byla nablízku tzv. Trstenické
stezky. Byla to obchodní cesta, která
spojovala Čechy s Moravou. První přítomnost
obyvatel zdejšího okolí dokazuje
nález keramických schránek s ostatky
původních obyvatel, které byly objeveny
při melioračních pracích nad Bažantnici.
1349 se uvádí majitel zdejší tvrze Hereš.
Byl hofmistrem na dvoře královny Elišky
Pomořanské. Dalším významným majitelem
byl r. 1397 Přibík z Chroustovic
stoupenec biskupa J. Železného.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021  26.02.2021 Jedním z nejvýznamnějších jmen spjatých s Pardubickým krajem je bezesporu rodilý Chrudimák Josef Ressel. Syn Češky Marie Anny Konvičkové a českého Němce Antona Herrmanna Ressela proslul v celém světě jako vynálezce lodního šroubu, který od dvacátých let devatenáctého století pohání dodnes většinu říčních i mořských plavidel. O propagaci odkazu chrudimského rodáka, který jako světoběžník našel místo svého posledního odpočinku ve slovinské Lublani, se stará už několik let spolek RESSEL. Pardubicko a Chrudimsko je na osobnosti, které se zapsaly do historie dopravy, mimořádně bohaté. Vzpomeňme projektanta a železničního stavitele Jana Pernera nebo průkopníky dobývání nebe Jana Kašpara a Eugena Čiháka. Z celosvětového hlediska snad nejhlubší stopu do odvětví dopravy otiskl právě Josef Ressel. Jeho vynález znamenal revoluci v lodní dopravě a jen v mírných obměnách je používán dodnes. Ovšem Ressel nebyl jen vynálezcem lodního šroubu spojeného s parním strojem. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020  26.02.2021 Rukodělná výroba dýmek v Proseči u Skutče na Chrudimsku prokazatelně sahá do poloviny 19. století, od 80. let 19. století se zde začaly dýmky vyrábět průmyslově.Průkopníky dýmkařského řemesla byli místní chasníci Antonín Pešina a Filip Švec, kteří základy řemesla pochytili při putování s pruskou armádou. První manufakturu na dýmky založil v Záboři, osadě, která je součástí Proseče, Bernard Kopperle už v roce 1880. O čtvrt století později už to nebyla dílna s třiceti dělníky, ale továrna, která měla odbyt v celé monarchii. K výrobě se používaly především kořeny a pařezy olše a některých ovocných stromů. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020  22.07.2020 Západně od Skutče se rozkládá žulové návrší odedávna zvané Horky. V minulosti zde probíhala rozsáhlá těžba v desítkách větších i menších lomů. Necelých 5 km dlouhá naučná stezka vás k několika opuštěným dílům zavede. Každou chvíli objevíte pozůstatky těžby – haldy odštěpků a nepodařených kostek, místa pro skladování střelného prachu, nakládací rampy či výsypky. Nejpůsobivější však jsou scenérie velkých zatopených lomů jako např. Andrusivova, Zvěřinova či Kaňonu. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2020  29.03.2020 Pojďme společně nahlédnout do historie vzniku tratí Heřmanův Městec – Chrudim – hrochův Týnec – Holice – Borohrádek s větvemi Hrochova Týnce do Chrasti a z Chrudimi města do Chrudimi, které nazýváme chrudimskými lokálkami. Vznik dráhy má na svědomí cukr, respektive jeho výroba. Druhá polovina devatenáctého století se nesla v duchu rozmachu pěstování cukrovky a výroby cukru. První cukrovar na Chrudimsku vznikl v roce 1859 ve Slatiňanech, ale majitelé polností měli zájem o vybudování cukrovarů blíže k místům pěstování řepy. Zejména okolí Hrochova Týnce vykazovalo velkou aktivitu. Zde také vznikl první výbor, jehož zájmem byla výstavba místního akciového cukrovaru. A první kampaň se rozběhla už v listopadu 1871. Citelně však chybělo napojení na železniční síť. Nejbližší nádraží bylo v dnešních Koštěnicích. Majitelé cukrovaru uvažovali o vybudování vlečky odtud, nebo z Černé za Bory. Neúspěch však přinesl nedostatek financí. Další jednání se rozběhla až později, tentokráte v režii chrudimského okresu. Záměrem bylo postavit sekundární dráhu z povodí Chrudimky a Novohradky spojující Hrochův Týnec, Chrudim a Pardubice. Následovala neochota týneckého cukrovaru sáhnout hlouběji do kapsy a tedy i oddálení realizace, přestože zájemců o trať bylo více. To už existovaly cukrovary v Chrudimi a Moravanech, které taktéž potřebovaly dobré a levné spojení mimo jiné i s holickou rafinerií, kde se jejich surový cukr zpracovával. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2019  20.10.2019 Poslední výběžky Železných hor, směřující v západní části Pardubického kraje k Labi, jsou místy krásných výhledů do rovinaté krajiny, jejímž pomyslným středem je smělá věž kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi. Jsou také místy četných historických pamětihodností. Za všechny jmenujme Vlčí hrádek a bezejmenné opevněné útočiště nad Semtěší, která nás sama o sobě láká nádhernou gotickou obytnou věží, kdysi sídlem místního velmože, nyní rozhlednou. Mezi obcemi Vápenkou a Bumbalkou se pak nachází prostor hradiště z dob pravěku a raného středověku. V lesích za Březinkou se zase můžeme setkat s pozůstatky zemljanek partyzánské brigády Mistra Jana Husa. Pokračujeme-li dál přes Zbyslavec na Krkanku, otevře se před námi výhled na majestátní hrad Lichnici, ale také si můžeme povšimnout nenápadných stop v terénu, které tu zanechali patrně husitští dobyvatelé. Nejvýraznějším otiskem obléhání Lichnice v této krajině je velitelské stanoviště na protilehlém kopci, někdy zvané též Světlík. Zhruba uprostřed této linie, historií vpravdě prosáklé, se nachází tajuplné tvrziště Stoupec.Tato místa jistě zažila své poklidné časy, svou každodennost vyplněnou radostmi, prací, těžbou železné rudy, odpočinkem. Zažila ale také chvíle dramatické, ničivé a drastické, ať už jsou to bájné střety z časů Velké Moravy, tažení husitských vojsk či později hord Matyáše Korvína nebo brutální zásahy nacistické okupační moci. Jako kdyby byly Železné hory břehem bičovaným neustálým příbojem Osudu. Nebylo těch krutostí na tak malý prostor až příliš? Těžko soudit. Ozvěna řevu umírajících už dávno dozněla, i když ne zcela. Změnila se do podoby bájných příběhů, které nevypráví o událostech přesně, ale podstatu sdělení a základní ladění si uchovávají až dodnes. Stoupec není výjimkou. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2019  19.05.2019 Jednou z úloh Pardubického kraje je podporovat rozvoj turistického ruchu v kraji ruku v ruce s obnovou památek i s udržitelným rozvojem obcí. Jednou ze stále zajímavějších lokalit pro milovníky historie, památek, kultury i přírody je město Luže a jeho okolí. O využití tohoto potenciálu jednal 1. náměstek hejtmana Roman Línek s nedávno zvolenou starostkou Luže Veronikou Pešinovou.
„V tomto dvouapůltisícovém městě jsou tři mimořádně atraktivní místa v těsném sousedství. Jednak je to nedávno kompletně opravený poutní chrám na Chlumku, dále hrad Košumberk, který patří městu, a v neposlední řadě Hamzův park a arboretum, což je jediná botanická zahrada v našem kraji,“ řekl Roman Línek a pokračoval: „Navíc má Luže strategickou polohu, může být výchozím bodem pro návštěvu Toulovcových Maštalí, Nových Hradů, Prosečska i celého regionu Železných hor.“
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019  19.05.2019 Druhý zájezd se konal ještě v roce 2015 v sobotu 19.září do Železných hor, rovněž u příležitosti 50.výročí KPP. Tentokrát menším autobusem s odjezdem od nádraží ČD v 8,00 hodin. První zastávka se konala na hradě Lichnice. Měli jsme vyjednanou na 9.00 hodin paní průvodkyni. Přijeli jsme o něco dříve, bylo ještě zavřeno. Někdo navrhl, že se zatím můžeme podívat kousek pod hrad na Dívčí kámen. Tak jsme vyrazili. Na ukazatelích čteme: Dívčí kámen a pod tím Skála „Dívčí skok“ s výhledem 100m opředena pověstí o kruté princezně Miladě a diamantových hřebech na podkovách. Výhledy jsou tu krásné nejen na protější skálu, kde se museli nápadníci princezny Milady otáčet na koni, aby posléze skončili svůj život pádem do Lovětínské rokle. Je krásně a z vyhlídky je vidět dolů do široké krajiny. Vrátili jsme se na hrad, kde se nás ujala šikovná paní průvodkyně. Hned ve vstupní bráně je na stěně umístěna tabule s historickými daty hradu od jeho vzniku až po současnost. Jako první údaj se uvádí, že hrad byl založen roku 1250 Smilem ze Žitavy na kopci Světlicí zvaném. Těch údajů s letopočty a majiteli je tu hodně spolu s erby jednotlivých rodů, které hrad vlastnily. Podrobně nám historii vyprávěla paní průvodkyně. Chátrání hradu probíhalo především v průběhu 18. a 19.století. Zřícenina se tak stala zdrojem stavebního materiálu pro okolní obyvatelstvo. Na počátku 20.století byly podniknuty první kroky na záchranu aspoň zbytků hradu. Nejrozsáhlejší opravy začaly až v roce 1933, kdy hrad přešel do vlastnictví Klubu českých turistů. V současné době probíhají stavební práce v různých částech hradu. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
